(inspirace od Ivana Blatného) Nabídla Jeseň podzimuaby u ní přespalmyslel podzim na zimu ale nad nabídkou váhal-přemýšlel řekl podzim jeseni že často spí na zemisváděla jeseň podzima (přitom to pozorovala zima)byla hrozně nesvákdyž pomalu listí padá…
Jsou věže a nad nimi hvězdy jsou hvězdy a pod nimi věže jsou ženy a kolem mě kroužíjen proto, abych po nich toužil je možný, že tohle město jednou odletí do nebenebude to dnes ani zítra,ale jednou se tak zřejmě stane statutární metropole copatří…
Viděl jsem za obzor smaragdových mrakůkdyž růže mění se v peřinyViděl jsem anďěli splétat mléčnou dráhuv půlnoční náhrdelník jediný Znám co za velkou sílu ukrývá sev hlubokém dívčím pohleduOvšem jak Bůh stvořil tvoje očito zdaleka odhadovat nesvedu…
Usínám...a vidímnádhernou dívku ... rychle beru do ruky tužku a zkouším ji zachytit na starý papír...divá se na mne zhluboka upřeně a se smíchem ... pak zvážni a zahledí se do dálky ...pozvedá lehce ruku a na pár taktů tanči jako by mluvila o svých…
Moje srdce už davno zaplavila touhajak povodeń hluboká a dlouhá ...po kulminaci na pramicihledám zbytky svojich věcí. Na hladine plujou kusy, potřeby a svědomí naději jsem naštěstí přived ještě k vědomí.Vzácné lodě míjejí mne vidim v páře…
Bílá štepina na pár mikrochvil zastaví ... ve skle šedivé oblohy mraky signál pohybu deště signál atmosféry sametově plachý Jsou slova co bezezbytku poberou páru doutnavou, sám polární září spálen spletl jsem si dálku mraků z vůní azurově modravou…
Uprostřed samoty svých vlastní přestav potkal jsem Tebe a Tvůj pohled na svět ptáš se mě kam jít a s čím chci přestat jaký je výsluní a kdy jsem na dně? Ptáš se mne proč je v mym pohledu prázdno proč nemám radost proč žiju ve smutku Víš bez těch…
Stejně jako každej rok začal padat sníh,na chodníku tím stavěl hradby vloček bílá je svoboda, čistota i mír .. advent je doba kdy se učim mlčet. 1.Slavnosti světel, slavnosti zimydoufání v to, že budem zas jinýv pokusech tvářit se, že nám nic…